POZNEJTE 5 KONKRÉTNÍCH FÍGLŮ, KTERÉ ZLEPŠÍ VAŠI KOMUNIKACI S VEDOUCÍM

Bakalářská nebo diplomová práce potřebuje pravidelné konzultace. Jenomže i přesto, že dopředu vše promyslíte, co a jak svému vedoucímu řeknete, může nastat situace, kdy stojíte před jeho (její) kanceláří s knedlíkem v krku a bojíte se zaklepat. V dnešním článku se budeme věnovat pěti krokům, díky kterým se naučíte se svým vedoucím (svou vedoucí) komunikovat mnohem snadněji.

Obecně člověk přikládá komunikaci a zvláště pak verbální příliš velkou váhu. Z mnoha zdrojů můžete zjistit, jak správně mluvit s partnerem, dětmi, s kamarády a také se sebou samými. Jsou vám předkládány rady, jak se u toho všeho tvářit, netvářit, jak správně verbálně i neverbálně komunikovat. Ovšem je to vůbec potřeba?

Jistě jste se někdy setkali s člověkem, který mluví opravdu hodně, a to i tehdy, kdy vlastně nemá co říct. Někteří lidé mluví, protože se v tichu necítí příjemně. Naučili se, že být potichu je trapné a ne normální.

Berme upovídané lidi jako připomínky toho, že sami chceme více naslouchat, více se dovědět a mluvit pouze, když máme opravdu co sdělit. 

Neříkám, že je na tom něco špatně. Prostě to tak je. Nabízí se ovšem otázka zdali nás vůbec někdo poslouchá? A posloucháme my to, co nám ten druhý říká a chce tím zdělit?

DOPORUČENÍ Z PRAXE:​

Zkuste si, při každé komunikaci, uvědomovat, co při poslouchání toho druhého děláte. Odhaduji, že to bude většinou příprava odpovědi, uvažování nad tím, co chcete dalšího říct nebo přemýšlení nad svou reakcí.

Zatímco druhý mluví, většinou neposloucháme a pozornost zaměřujeme na své myšlenky, které se nám honí hlavou.

Podívejte se na konkrétní příklad: Řekněte si první co vás napadne při čtení těchto slov.

  • Matka
  • Pes
  • Strom

Vybavili jste si při čtení těchto slov skutečně slova, která jste četli? Nebo vám ihned vyskočila asociace a začali jste přemýšlet místo matky nad otcem, místo psa nad kočkou, místo stromu na les? Soustředili jste plně svou pozornost na uvedená slova?

Myšlenky navozují emoce 

Když nám druhý řekne něco, co se nás dotkne, uvědomme si, že nás neranil ten druhý, ranili jsme se sami, protože jsme si jeho slova přeložili do své řeči a pocitů. 

A proto si, při konzultaci se svým vedoucím, zkuste všimnout, jak se cítíte a na co myslíte. A zkuste si nebrat nic osobně.

Je to akce a reakce. Jsme zvyklí něco slyšet a hned na to reagovat. Jsou to naše myšlenky a myšlenky toho druhého, které spolu komunikují.

Podívejme se na příběh Lenky, studentky třetího ročníku. 

„Leni, Vy jste dnes zase nějaká nervózní. Myslíte, že si zapamatujete všechny ty kroky metodiky, když jste si k tomu poznamenala jen 3 body?“ Snažila jsem se celkem mírně upozornit Lenku, že to dopadne opět, tak jako vždycky.

Po téměř každé konzultaci mi Lenka psala e-maily, ve kterých se ptala na stejné otázky, které jsme projednaly už na schůzce, a to i přesto, že si vše zkoušela zapisovat.

„Je mi to líto, opravdu! Ale, když já se nějak dneska necítím ve své kůži. Vůbec se nemohu soustředit.“ Pokaždé se omlouvala, že je z naší schůzky tolik nervózní, že nedokáže přesně vnímat a pak neví, co jsem říkala.

Potřebovala jsem, aby se nějak aktivněji zapojila a aby její bakalářská práce postoupila do dalšího bodu, navrhla jsem tedy řešení. 

„Leni musíme to udělat jinak. Až mi budete zítra psát E-mail s dotazy, které jsme dneska probírali, zkuste si na ně sama rovnou odpovědět a já to jen zkontroluji.

Pokud vás trápí podobný problém, můžete se se svým vedoucím domluvit stejně, jako jsem se já domluvila se svou studentkou. 

Lenka mi, na základě naší domluvy, začala posílat své dotazy rovnou s odpověďmi a její bakalářská práce nabývala na obsahu.

Společně jsme pak její odpovědi prokonzultovaly, a to prostřednictvím e-mailu, díky čemuž měla studentka veškeré informace v textovém záznamu a nemohlo se stát, že by se jí informace vytratily z paměti.

Projděme nyní pěti kroky, které vedou ke snadné komunikaci s vedoucím a vaše bakalářská nebo diplomová práce poroste.

  1. Připravte se
  2. Poslouchejte
  3. Ptejte se
  4. Podělte se
  5. Povzneste se

 

 1) PŘIPRAVTE SE

Před konzultací si všechny nejasnosti a otázky sepište.

Připomeňte se vašemu vedoucímu, pár dní před konzultací, e-mailem. Nepište jen, že zítra máte konzultaci, ale shrňte do několika krátkých bodů (doporučuji max. 10), co byste potřebovali probrat. Vedoucímu tak nejen připomenete vaši schůzku, ale zapůsobíte na něj, protože bude vědět, že se na konzultaci skutečně připravujete.

Choďte na konzultace s platnou verzí vaší práce. Nic nezdržuje víc, než hledání té správné verze práce ve vašem notebooku nebo e-mailu. Mějte poslední komentáře, rady a poznámky vedoucího zpracovány v textu a ukažte mu je, když bude potřeba.  S největší pravděpodobností nebude váš vedoucí vyžadovat papírovou verzi vaší práce, tedy nebude nutné ji na každou konzultaci tisknout.

Je fajn mít sepsány všechny důležité body a kroky, které budete provádět a postupně si je odškrtávat. Bakalářská nebo diplomová práce pak na ničem neztroskotá. Pro své studenty jsem vytvořila takzvaný checklist těch nejdůležitějších bodů, které spolu probíráme.

Tento checklist závěrečné práce jsem pro vás trochu upravila
Získat CHECKLIST zdarma

2) POSLOUCHEJTE

  • Možná máte hodně co říct, ale zkuste, v první řadě, skutečně naslouchat svému vedoucímu.
  • Nemyslete na to, že vás rozčiluje tím, jak vám skáče do řeči, že si vůbec nevšiml, kolik má vaše bakalářská nebo diplomová práce za sebou dřiny, že už po sté opakuje tu stejnou věc, nebo že se zase pozastavuje nad abstraktem, i když jste mu jasně řekli, že jej ještě nemáte dokončený.
  • Raději vnímejte, co OPRAVDU říká. Co konstruktivního vám chce poradit.
  • Uvědomte si své pocity a nechte je, ať jsou, jaké jsou.
  • Teď jste tady od toho, abyste si dopodrobna zaznamenali vše důležité, co vám vedoucí sděluje.

Doporučuji, abyste na konci minimálně jednou vedoucímu zrekapitulovali, co jste si zapsali, a to kvůli jistotě, že skutečně víte, co máte s prací dělat.

Přemýšlejte zároveň, jak dané rady uvedete do praxe, jak budete provádět experimenty, jak vytvoříte texty apod.

3) PTEJTE SE

  • Jestliže se na nic neptáte, většinou vedoucí dojde k názoru, že všemu rozumíte
  • V průběhu konzultace si všechno podrobně zapisujte. Nespoléhejte na svou paměť, že si pak doma vše vybavíte. Zkuste si poznámky psát v bodech, a to u každé kapitoly. Tak aspoň budete mít jasno, čeho se dané doporučení týkalo a na nic nezapomenete.

 

Raději se hloupě zeptat a vědět, nežli se moudře tvářit a nic nevědět

4) PODĚLTE SE

  • Bakalářská nebo diplomová práce nabývá na obsahu? Pracujete na své práci usilovně? Vidíte určitý progres? Neváhejte a podělte se se svým vedoucím o vše, co je v práci nové.
  • Váš vedoucí informace o novinkách uvítá, jelikož si rychleji a lépe ujasní o čem vaše práce je, jak ji řešíte nebo byste řešit měli.
  • Nespoléhejte na to, že si vedoucí vaši práci detailně pamatuje. Možná nejste jediný student, kterého vede, a tudíž potřebuje čas, než se zorientuje.
  • Nebojte se tedy pochlubit, co se vám na práci povedlo, jakých výsledků jste dosáhli a ze kterých závěrů jste nadšeni.

Pokud jste na práci, od poslední konzultace, příliš nezapracovali a neudělali jste kroky, které jste si domluvili, nemaskujte to. 

Raději se přiznejte a buďte upřímní, proč se vám nepovedlo úkoly splnit. Vedoucí z textu pozná, že jste se neřídili jeho radami, že nedošlo k žádnému vylepšení. Když budete lhát a vymýšlet důvody, proč jste na práci nic nového neudělali, jen narušíte vzájemný vztah. Těžko pak můžete očekávat, že s vámi vedoucí bude jednat ochotně a upřímně.

5) POVZNESTE SE

  • Než vstoupíte do místnosti, zkuste nechat své ego přede dveřmi.
  • Všechny své myšlenky nechte plynout. Ať už si myslíte a cítíte cokoliv, nic neanalyzujte.  Konzultaci vnímejte jako konstruktivní schůzku.
  • I když vám vedoucí práci zkritizuje, neberte to osobně.

DOPORUČENÍ Z PRAXE:​

Povzneste se nad své emoce. Vedoucí může mít na vaši práci, nebo na vás, jako na člověka, jakýkoliv názor. To se vás ale netýká. Snažte se zaměřit pouze na svou práci, se kterou vám vedoucí může výrazně pomoci. To je podstatou konzultace.

A jestliže, jste to zvládli dočíst až sem, mám pro vás ještě bonusový tip:

Vedoucí je něco jako šéf. Nikdy pro vás nebude dost dobrý, hodný, laskavý, přátelský nebo odborně vzdělaný.

Většinou po vás bude něco vyžadovat, bude kritizovat vaši práci, bude kritizovat vás, téměř nikdy vás nepochválí, málokdy si všimne, že jste úplně vyřízení a nakonec vaši bakalářskou nebo diplomovou práci ohodnotí jinak než byste čekali.

Teď je na vás, jak se rozhodnete!

Buď budete svého vedoucího kritizovat a už den předem budete otrávení z každé nadcházející konzultace, nebo se smíříte se situací takovou, jaká je a nebudete se ničím trápit.

Máte ještě jednu možnost!

Připustíte, že si o svém vedoucím určité věci jen myslíte. To, co si myslíte, se nemusí zakládat na skutečnosti. To, co cítíte, je vytvořeno vašimi myšlenkami. Pokud si své myšlenky uvědomíte, uvědomíte si i vaše pocity. A proč to nezkusit? Třeba se to změní k lepšímu.

Nemusíte mít svého vedoucího rádi, nemusíte ho, ale ani nesnášet.  Je to jen na vás.

S láskou Vaše Eva z GI.

Nejnovější příspěvky

AudioKniha ZDARMA

Odhalte klíčové přístupy ke studiu, o kterých vám ve škole neřekli.
Pusťte si AudioKnihu

Přideje se k nám