LETNÍ BRIGÁDA NEBO PRÁCE SNŮ? Dělejte jen to, co chcete!

Konečně je to tady, blíží se konec akademického roku a hlavně zasloužené prázdniny. Moc všem gratulujeme, že jste na své cestě za vzděláním posunuli zase o velký krok dál. A o čem bude vaše léto? Je na všem listě TO DO brigáda? Jak si užijete prázdniny?

Když nevíme, ptejme se. Lidé kolem nás sice mohou vypadat, že neumí číst, psát nebo nám nerozumí, ale třeba najdeme společná gesta, která nás vyvedou z krizové situace.

Já jsem často na konci letního semestru plánovala, že si najdu během léta brigádu v oboru, zapíšu se ke Greenpeace a naučím se meditovat.

Nic z toho se mi samozřejmě nepodařilo.

Plány padly dřív, než jsem si dala první letní zmrzlinu. Většinou jsem dala přednost nápadu odjet do ciziny čistit záchody, jen abych mohla procestovat nějakou další zajímavou zemi.

A jak to máte vy? Plánujete na léto najít si brigádu nebo se rozhlížíte po dlouhodobější práci?

Jaká by měla brigáda být?

Často se v různých článcích personálních agentur dočtete, že byste si měli nejprve ujasnit, co vlastně od své nové práce očekáváte a co chcete sami od sebe, co umíte, jaké máte znalosti a zkušenosti.

Můžete narazit na doporučení, abyste si sepsali vaše krátkodobé nebo dlouhodobé cíle, uvědomili si vaše klady, přednosti, zkušenosti nebo dovednosti.

Dále se pak dočtete rady typu, jak se k pohovoru vhodně obléci, co říkat, co naopak neříkat a jak se tvářit či netvářit. Je to vše ale opravdu nutné?

Co kdybyste se jen zkusili zamyslet, co vlastně chcete?

Chcete zkusit štěstí v korporátu nebo malé firmě? Rádi byste získali zkušenosti ve státní správě? Chtěli byste rozjet podnikání a začít na vlastní pěst? Možností je mnoho.

Já osobně jsem vždy bojovala s tím, že jsem chtěla být jedním zadkem na deseti místech. A bylo obvyklé, že jsem vůbec nevěděla, jak chci své léto strávit.

A proto, jsem vám sepsala 3 základní otázky, které nyní vidím, jako klíčové k tomu abyste se uměli v pohodě rozhodnout, jak chcete svou brigádu nebo práci uchopit a nemuseli si z toho dělat tak velké starosti, jako tenkrát já.

3 základní otázky, které vám usnadní najít si tu správnou brigádu nebo letní práci

PROČ hledáte brigádu?
KDE máte své hranice?
JAK jste připraveni na pracovní pohovor?

Ad 1) Proč hledáte brigádu? Jaký opravdový důvod k tomu máte?

Jsou těmi důvody peníze?

Nové zkušenosti nebo dovednosti?

Nové kontakty?

Dobročinné účely nebo jen prostě nechcete sedět doma?

I když je to většinou od něčeho trochu, nejčastěji jsou ve hře peníze a peníze jsou velkým motivátorem. Ale samotný důvod „vydělat peníze“ je celkem dosti, řekněme, plochý.

Zkuste se zamyslet nad tím, co si za dosažené peníze vlastně chcete pořídit. Co se za slovním spojením „chci peníze“ doopravdy skrývá? Potřebujete si vydělat na cestování? Víte, kam chcete jet, kdy a kolik na to potřebujete? Chcete si koupit nějaké nového zboží? Nedá se někde sehnat levněji? A opravdu musí být nové?

Nebo si chcete vylepšit dosavadní životní úroveň? A v čem je ta stávající nevyhovující? V čem se změní váš život, když do něj přinesete více peněz? Budete se cítit šťastnější, veselejší nebo víc v pohodě?

Jak to bylo a je v mém případě?
Dříve jsem byla milovnicí nakupování. Hlavně tedy oblečení. Za posledních 10 let jsem nashromáždila tolik oblečení, že mi byly malé 3 obří šatníkové skříně a s mým hendikepem zbavovat se věcí, jsem byla schopna ve skříni najít triko ze základní školy, které jsem schovávala jen proto, že jsem ho vyhrála v běžeckých závodech.
Období těhotenství mne přivedlo na redukci šatníku, do ničeho jsem se totiž nevešla a přinejmenším 80 % mého šatstva putovalo do krabic. Asi 10 % jsem odvezla do kontejneru s oblečením, rozdala nebo vyhodila, zbylých 10 % nosila.
Kéž bych byla tenkrát schopna vyselektovat alespoň půlku a ne jen 10 %. Krabice jsou totiž pořád schovány a já se nedokáži přimět, abych s nimi něco udělala.
A podobně to mám s různými suvenýry z cest, krabice přeplněné různými maličkostmi, soškami, hrníčky, kamínky, mušlí, pohlednic apod. A o svých náušnicích, knihách nebo botách se raději ani nezmiňuji.
Ale i když se mi příliš nedaří věci vyhazovat, začala jsem už více přemýšlet nad tím, co kupuji.
Jestli mi to přinese jen krátkodobý požitek nebo v té věci vidím hlubší a dlouhodobější smysl.
A hlavně jsem začala řešit mnohem více kvalitu oněch věcí, kterými se obklopuji. Toxicita kosmetiky, zdraví škodlivé látky v potravinách, plasty nejen v oděvech, to vše dobrovolně přijímáme a ovlivňujeme tím naše zdraví. A mně to již nepřišlo normální.
Momentálně objevuji výhody bezobalového nakupování, tedy potravin na váhu a jsem tím konceptem nadšená .
Dokonce jsme se v Genius Institutu rozhodli spolupracovat s projektem o bezobalovém nakupování.
Prostě člověk se snadno zahltí milióny věcí, které už nikdy nepoužije. Možná to není váš případ, což vám skrytě závidím, ale myslím si, že mnoho z vás je v podobné situaci, jako já.
No a proto mám pro vás první mikrotip.

MIKROTIP I.:

Nenechte se zlákat falešným pocitem, že až budete mít více peněz, učiní vás to šťastnější.

Raději si ten proces vydělávání maximálně zpříjemněte, protože štěstí není v minulosti ani budoucnosti, ale zrovna v tom okamžiku, ve kterém se nacházíme.

A přeci svůj čas nebudete trávit někde, kde vás to šťastnými nečiní, jen proto, abyste si koupili další ne/potřebnou věc.

A s uvědomělým plánováním, jak s penězi naložíte, se vám nestane, že se vám rozkutálí někam neznámo kam.

Ad 2) Kde máte své hranice?

Doporučuji si předem upřímně ujasnit, jestli jste spíše typ otevřený nebo uzavřený. Myslím tím, jestli jsou vaše hranice, při hledání práce nebo brigády otevřené a vy jste ochotni riskovat vlastní pohodlí a vykročit mimo svou zónu komfortu do neznámých končin, nebo máte své hranice pevně dané, přes které prostě nejste ochotni jít.

Já jsem velkým zastáncem posunování vlastních hranic, protože se mi několikrát potvrdilo, jak přínosné to pro člověka je. A přísné trvání na svých zásadách mi připadá velice omezující, ale zase vím, že jsou situace, kdy to prostě nestojí za to. Že existují limity, kterých je dobré se držet ve jménu zachování vlastní pohody.

A těmi podle mě, z hlediska letní brigády či práce, jsou:

Termín nástupu.
Minimální mzda,
Pracovní doba,
Dojezdová vzdálenost
Význam a přínos mé pracovní náplně

A jaké máte vy své hranice? Je něco, přes co prostě u vás „nejede vlak“?

Ad 3) Jak jste připraveni na pracovní pohovor?

Reagovali jste na nabídku práce nebo brigády a oni vás zvou na osobní pohovor? Tak jste s velkou pravděpodobností potenciálního zaměstnavatele oslovili svými informacemi uvedenými v životopise nebo průvodním dopise.

Jestliže jste hledali, jak se správně na pohovor připravit, nejspíš jste si již přečetli rady typu:

Jak se obléci – proboha jen ne ty džíny s dírou na koleni.
Jak se chovat – hlavně přece ne stisk ruky jako leklá ryba.
Co říkat – pochválit firemní produkty
Co neříkat – v žádném případě nemluvit o tom, že vás baví sedět doma na gauči
Jak se tvářit – střízlivý úsměv a hlavně bez žvýkačky a spousta podobných speciálních vychytávek, které vám rádoby zajistí úspěch a přijetí.

Ale co když to může být i jinak? Opravdu si půjdete koupit nový oblek kvůli brigádě? Budete hovořit o sobě pohádkově a ani se nebudete ve vašem popisu poznávat? Budete slibovat nemožné na počkání a zázraky do tří dnů jen proto, že to po vás vyžadují?

A když to tedy vše podstoupíte a pak se od personalisty dovíte onu větu – děkujeme, my se vám ozveme.

Říkáte si, jestli jste to všechno udělali, jak bylo doporučeno, jestli jste náhodou neřekli něco špatně, jestli jste se opravdu vhodně oblékli a tak dál. Po stresu před pohovorem nastupuje stres po pohovoru. A musí to tak opravdu být? Je nutné to pokaždé takto prožívat?

I když nejsem personální specialista, myslím si, že prodávat sebe sama na pohovoru je podobné, jako když prodáváte u obhajob komisi svoji bakalářskou nebo diplomovou práci a čekáte, jestli se bude líbit a jakou známku za ní dostanete.

A těchto „pohovorů“ jsem se zúčastnila opravdu mnohokrát.

Dovolím si tedy další mikrotip.

MIKROTIP II. :

Prostě buďte sví, ani přestrojený expert na všechno, ani uťáplá chudinka toužící po soucitu 🙂

To, co máte na sobě, jak se vyjadřujete a jaký zaujímáte postoj, je sice důležité, ale to nejdůležitější jste vy. Vy, jako osoba, která je přirozeně v pohodě, cítí se dobře a má zájem o změnu.

Protože, když už vám něco tam nahoře, já s oblibou říkám vesmír, naznačilo, že máte na ten inzerát zareagovat a na pohovor zajít.

A vy jste na to kývli. Má to své důvody.

Jaké? Možná to ještě nevíte, ale určitě tady jsou. Třeba je to, že vás vyberou, možná proto, že potkáte někoho zajímavého, nebo z důvodu, že si sami pro sebe něco důležitého uvědomíte. Kdo ví?

Koukněte na příklady mých dvou klientů z koučinku (říkejme jim třeba Dana a Libor).
Dana pracovala s lidmi a pomáhala jim najít vhodné zaměstnání. Práce ji velice bavila a viděla v ní smysl. Jednoho dne se ale rozhodla, že je pravá doba na změnu a přestěhovala se téměř na opačnou stranu republiky. Se stěhováním přišla i nutnost hledat si novou práci. Dana měla jasno, chtěla něco velice podobného, co dělala v místě svého původního bydliště.
Reagovala vlastně okamžitě na inzerovanou nabídku pracovního místa pro státní správu a těšila se z toho, že ji pozvali na pohovor. Celkem si věřila, protože měla dlouholeté zkušenosti se stejnou pracovní náplní. Ale bohužel, ještě ten den po pohovoru ji bylo jasné, že místo nezíská. Dověděla se, že je skvělým kandidátem na danou pozici, ale s jejím temperamentem a energickým vystupováním se příliš na tuto pozici nehodí, a že vybrali někoho jiného. Byla z toho velice smutná a ptala se mě, jak má příště vypadat, aby nepůsobila příliš energicky a krotila svůj temperament.
Co myslíte, že jsem ji poradila? Jak má asi krotit to, co ji činí tím, kým je? To je přeci nesmysl.
Řekla jsem jí tenkrát, to co vám. Prostě zůstaň svá. Kašli na to.
A taky, že ano. Asi za týden ji volali, ze stejného úřadu, kde se byla ucházet o práci, a ptali se, jestli ještě hledá práci. V hodnotící komisi seděl člověk, který tenkrát hledal koordinátorku pro rozvoj města, a, že na něj udělala velice kladný dojem svým přímým vystupováním. Jestli by přišla ještě na další pohovor na toto místo.

Samozřejmě, že jela a práci dostala. A vlastně na mnohem lepší pozici, než o kterou zprvu usilovala.

Proto pro vás mám můj třetí mikrotip.

MIKROTIP III. :

Užijte si váš pohovor a berte jej jako hru.

Nikdy dopředu nevíme, proč se nám přihodilo zrovna to, co se přihodilo. A to je na tom životě tak zajímavé.

Máte možnost strávit den jinak než normálně. Jdete na pohovor.

Něco nového vás čeká, budete moct mluvit s někým novým. Dostat se někam, kde jste ještě nebyli. Říct o sobě něco zajímavého někomu, kdo vás bude poslouchat.

Jasně, že to je něco nevšedního a vám se mohou vynořovat stresující myšlenky a strach ze selhání. Ale to vše bude jen chvíle a zítra už to bude zase normální.

Takže proč do toho jít s obavou, nervozitou a hrůzou v očích? Co se stane? Maximálně to, že vás nevyberou.

Zítra se probudíte a bude den jako předevčírem. A vy díky vaší odvaze vyzkoušet si pohovor budete o tuto zkušenost bohatší. Tak proč si nezkusit užít si váš den a zahrát si na hledače fajn brigády nebo práce? Stejná situace už pravděpodobně nikdy nenastane.

Třeba tak, jak to provedl můj klient Libor.

Libor potřeboval najít novou práci, protože odloučená divize jeho zaměstnavatele, kde pracoval, se přesouvala do mateřského centra v zahraničí a on nechtěl měnit své bydliště, takže nabízený přesun odmítl.
A tak začal hledat v dojezdové vzdálenosti něco podobného, co dělal, protože měl svou práci rád.
Pozvali jej na pohovor do mezinárodní firmy zabývající se automobilovým průmyslem.
Libor na pohovoru předvedl svou konstruktérskou práci a dle jeho slov si dobře popovídali o autech. Libora nakonec do firmy vzali a on si myslel, že z důvodu toho jaký je dobrý konstruktér.
Později se ale dověděl, že podobně dobrých, ne-li lepších konstruktérů bylo na výběrovém řízení více, ale pro něj se rozhodli proto, že se projevil jako bystrý a pohotový člověk.
Když byl totiž Libor už na odchodu z kanceláře, kde pohovor probíhal, jen tak ledabyle prohodil: „tady na tom stojanu jsou vystaveny nové světla od Porshe, viďte?“
„ Ano“. Odpověděl jeden z členů komise.
„Jak jste to poznal? Ještě nejsou ve výrobě, nikdo je ještě neviděl.“.
„No protože tady ta část světel se kreslí jinou technikou, než zbylá část a to je pro Porshe typické.“

A i když to Libor v té chvíli vůbec netušil, komise měla jasno. Vždyť Libor je člověk, který nejenže rozumí své práci, ale také se zajímá o novinky a nebojí se argumentace. Bylo rozhodnuto.

A co když vás nevyberou? Brigáda nebude?

Zkusili jste to.

Byli jste sví a docela jste si ten pohovor užili. Ale stejně vás nevybrali?

Možná ani nezavolali. Nebo jen napsali e-mail, že dali přednost někomu jinému. Než začnete v hlavě roztáčet kolotoč myšlenek na to, že jste se tedy asi oblékli špatně, že jste řekli něco, co jste neměli a tradáááá dalších milión sebekritických kárání, vyzkoušejte si TEČKU.

Prostě obyčejnou tečku za větou. To malinké znaménko, které dokáže neuvěřitelná kouzla.

O co s tečkou v podstatě jde? Realita je pouze to, že jste se dostavili na pohovor a nevzali vás. A to je vše. TEČKA. Žádné ale, kdyby, protože a podobně. Prostě konec věty.

Je naprosto pochopitelné, že vám z neúspěšného pohovoru nebude zrovna veselo. S výsledkem už ale těžko pohnete, a proto není nutné, aby se jím vaše hlava dál zabývala.

Zajděte si do parku, zavolejte přátelům, zkuste pozvednout vaši skleslou náladu. Je přirozené být smutný, ale všeho moc škodí. Vezměte to z druhé strany. Každá zkušenost, opravdu každá, je dobrá, posune vás jinam, posune vás tam, kde máte právě v daný okamžik být.

Nechci to v žádném případě zlehčovat, jen chci poukázat na to, že se svět točí dál a my se točíme s ním. Svět nezastavuje.

Rozsáhlé myšlenkové analýzy, co jste udělali špatně, a co jste mohli udělat jinak, nejsou k ničemu dobré. A pokud se jimi zaobíráte den, dva a nedej bože déle, vidíte ten promrhaný čas? Už jste jej mohli strávit na dalším pohovoru 🙂

Vězte, že v ten správný okamžik si vás brigáda či práce snů najde, uvidíte.

S láskou Vaše Eva z GI.

Eva Szotkowská Lacková

Mentorka ve vzdělávání, obsahová korektorka, lektorka a tvůrčí koučka 🙂

Více než 10 let se věnuji práci s texty – odbornými, akademickými nebo inspirativně naučnými. Jsem také transformativní koučkou Psychology of Mind. Mým šestým smyslem je cit pro detail i nadhled zároveň. Díky mým zkušenostem pečlivě, ale empaticky provázím studenty na cestě za titulem, podporuji autory knih a e-booků a pomáhám všem, kteří v sobě chtějí objevit génia.

Napsala jsem pro vás oblíbenou knihu „Bakalářská a diplomová práce je hra“ a špetku koučinku zahrnula i do FREE AudioKnihy „Večera sudent, dnes génius“.

Kde beru odvahu vám radit zrovna já? Více zjistíte v mém příběhu.